Zákon, na kterém si ministři vylamují zuby a kvůli kterému se vyhazují miliardy.

Špatně napsaný zákon je trestem pro všechny, kteří podle něj musí pracovat. Příkladem může být zákon o zadávání veřejných zakázek. A to jak ten dosavadní, tak i ten novelizovaný, který začne platit od 1. října 2016.

Ministryně pro místní rozvoj Karla Šlechtová se sice bije v prsa, jakou moderní normu se jí podařilo vytvořit, ale již první pohled do nového zákona je dosti tristní. Asi jen málokdo bude mít vůbec sílu si jej přečíst celý. Zatímco dosavadní zákon měl 62 stran a 161 paragrafů, ten nový, podle Šlechtové moderní, má 95 stran a 279 paragrafů. Systém zadávání veřejných zakázek tak zřejmě i nadále zůstane jednou z největších brzd rychlejšího rozvoje českého hospodářství.

Smyslem zákona o zadávní veřejných zakázek mělo být zamezení korupci. Výsledkem však je, že kvůli své složitosti a nepřehlednosti se tento zákon stal jedním z hlavních nástrojů pro korupčníky největšího kalibru. Několik se jich podařilo odhalit, ale to je pouze špička ledovce. V praxi lze totiž jen velmi těžko rozeznat, kdy politici a vysoce postavení úředníci zadat veřejnou zakázku opravdu neumí a kdy to jen hrají, aby na tom co nejvíce vydělali.

Stačí připomenout, jak se v roce 2011 ministr Drábek se svým náměstkem Šiškou rozhodli, že není třeba vypisovat tendr na zakázku Ministerstva práce a soc. věcí pro počítačový systém na výplatu sociálních dávek a naroubovali novou smlouvu pro spřátelenou firmu na již stávající smlouvu, která však původně byla na něco úplně jiného.

Důsledek? Nejvyšší kontrolní úřad vyčíslil vzniklou škodu na 534 mil. Kč. I přes enormní úsilí pracovníků Úřadu práce se zde tvořily několikahodinové fronty, protože nový systém pořádně nefungoval. Škoda, která vznikla občanům, kteří naprosto zbytečně v těchto frontách trávili svůj čas, se nedá spočítat.

Dalším takovým příkladem může být výběr mýta Ministerstvem dopravy.

Ačkoliv se již mnoho let ví, že tento rok končí smlouva s firmou Kapsch, která u nás provozuje mýtné brány, a také se ví, že tato smlouva je pro stát mimořádně nevýhodná, žádný ministr dopravy (a že jich bylo) neudělal nic, aby se vybral nějaký jiný dodavatel. A když něco udělal, tak špatně. Naposledy ministr Ťok ani nedokázal podle zákona vybrat poradenskou firmu. Zajímavé je, že když Úřad pro ochranu hosp. soutěže zrušil zakázku, kterou bez výběrového řízení (údajně kvůli nedostatku času) Ministersvo dopravy přidělilo firmě Deloitte, ministr Ťok prohlásil, že ministerstvo dokáže zabezpečit provoz mýtného od roku 2017 i bez této firmy. Tak proč firmě Deloitte tuto zakázku vůbec dávalo?

Je jasné, že vše směřuje k tomu, že i od roku 2017 bude mýtné vybírat firma Kapsch. Důsledek těchto taškařic na Ministerstvu dopravy? Zlikvidování jakékoliv konkurence a pokračování nevýhodné smlouvy (možná drobně upravené). Ztráta pro stát v řádu miliard korun.

Příkladů takovýchto nepovedených (nebo schválně nepovedených) veřejných zakázek je nepřeberné množství a kdyby se nejednalo o důležité věci, člověk by řekl, že je až komické sledovat, jak jsou tyto zakázky vypisovány a vzápětí z nejrůznějších důvodů rušeny. Uvedu ještě dva příklady naprostého zoufalství:

Tendr na výrobce náramků pro vězně. Tento tendr byl od roku 2010 opakován již čtyřikrát a dosud bezvýsledně. Důvod? Nejprve tendry Ministerstvo spravedlnosti samo rušilo, naposledy pak vytyčilo příliš přísné a prakticky nereálné podmínky, takže se do soutěže nikdo nepřihlásil. A dokonce si ministerstvo, kde se to právníky jen hemží, muselo najmout advokátní kancelář, aby mu s tímto tendrem pomohla. Marně.

Důsledek? Faktická nemožnost udělovat trest domácího vězení a opětovné přeplnění věznic. Pro mnoho lidí to znamená také zbytečné vytržení z jejich normálního prostředí za nahodilé trestné činy (např. autonehody).

Dalším tragikomickým příkladem neschopnosti příslušných úředníků a politiků je vypisování tendrů Královéhradeckým krajem na rekonstrukci Oblastní nemocnice Náchod. Tento tendr byl nejprve vypsán v květnu 2012. Podmínky byly tak složité, že se nakonec přihlásily jen dvě firmy. A když konečně v květnu 2013 měly předložit nabídky, tak krajský úřad ten samý den dopoledne tendr zrušil a přišel tak o 410 mil. Kč z fondů EU. Důvodem údajně bylo, že by se vše nemuselo stihnout. Takže se radši tendr zrušil, aby to všechno trvalo ještě o mnoho let déle.

Ačkoliv modernizace této nemocnice je potřeba jako máloco a kraj to má jako svou největší prioritu, trvalo další dva roky, než se v červenci 2015 vypsal další tendr. Veřejnost byla ujišťována, že to tak dlouho trvalo proto, aby vše proběhlo rychle a v pořádku. A výsledek?

Kraj sedmnáctkrát odsunul termín pro odevzdání nabídek, aby nakonec výběrové řízení v únoru 2016 opět zrušil, tentokrát proto, že byla nekvalitní projektová dokumentace. Zajímavé je, že poprvé byla projektová dokumentace v pořádku, ale podruhé nikoliv.

Nyní kraj vyhlásil tendr potřetí. A co se nestalo? Během čtvrt roku je stejná zakázka o 110 mil. Kč dražší. Kraj to zdůvodňuje tím, že dříve nebyla v zadání bankovní záruka a je jiný kurz České národní banky. Vzhledem k tomu, že záruka pro bonitního klienta přijde na cca 2% z ceny zakázky, což v tomto případě činí 23 mil. Kč a rozdíl kurzu ČNB (vůči euru) je oproti červenci 2015 přesně jeden haléř, bude ten pravý důvod navýšení ceny zakázky asi někde jinde.

Důsledek této neschopnosti krajského úřadu? Zvyšování ceny zakázky o nejméně sto milionů korun a především zbytečné mnohaleté ošetřování pacientů v naprosto nevyhovujících podmínkách.

Jak vidno, zadat veřejnou zakázku je někdy nemožné i pro ministerstva nebo kraje. Co pak mají dělat chudáci starostové malých obcí? Když starosta takové obce navíc zjistí, že stačí o jeden den nesplnit nějaké naprosto zbytečné hlášení a obec nejen že musí vrátit celou dotaci, ale také zaplatit vysokou pokutu a starostovi i zastupitelstvu hrozí trestní stíhání, velmi často radši potřebnou investici hned na začátku vzdá. Stát tak přichází o peníze z fondů EU, které se aspoň občas mohly smysluplně využít.

Se zadáváním veřejných zakázek často souvisí i naprosto nesmyslná, ale zato obvyklá podmínka při získávání grantů a dotací, kdy peníze musí být utraceny a vyúčtovány do konce roku. Copak je konec roku nějakým zaklínadlem, něčím, přes co vlak nejede? Zadavatelé jsou tak vystaveni možnému vydírání ze strany firem, které se do tendru přihlásí. Tyto firmy dobře vědí, že když se odvolají, tak je zadavatel nahraný, protože nestihne peníze v daném termínu utratit. A když je náhodou utratit stihne, tak za cenu nedodržení technologických norem a příští rok se to pak musí zgruntu opravit – mnoho našich silnic je toho dokladem. Přitom by řešení bylo v tomto případě velice jednoduché. Čas na zhotovení zakázky by se počítal až od pravomocného ukončení výběrového řízení.

Uvidíme, jak si s novým zákonem o zadávání veřejných zakázek poradí ministr Ťok, ministr Pelikán a další borci, kteří si na současném zákonu vylámali zuby. Mám obavu, že si vylámou další ...